Němá smrt - část první

26. srpna 2013 v 19:59 | JaeRa |  JaeRyny jednorázovky
Jaera: Ňahahááá... jsem dobrá... napsala jsem další jednorázovku. A nečekejte nějakou star z k-popu. Tihle dva slaďouři jsou z Japonska a jsou to herci, i když... zpívat umějí taky :D
Mno... určitě je znáte... hráli v Takumi kun (druhá, třetí, čtvrtá a pátá část - snad jsem na nějakou nezapoměla) což mi připomíná... už vím, na co se podívám před spaním :D :D hehe!!! Mno, tak už víte o kom mluvím?? :) Užijte si to...




Název: Němá smrt
Část: 1/2
Pár: Daisuke/Hamao
Věnování: Všem, kteří milují Takumi kun

"V obálce jsou veškeré podklady. Veškeré informace, které potřebujete. Nic víc, nic míň. Za týden dostanete i fotky. Žádám opět rychlou a bezchybnou práci. Žádné svědky, žádné stopy. Jasný? Pokud to zvoráte, neuvidíte ani jediný cent" ozve se chraplavý hlas neznámého muže z telefonního sluchátka. "Hai" odpovím nezaujatě a zavěsím.
Vystoupím z telefonní budky a rozhlédnu se. Skrz tmavé sluneční brýle spatřím pár lidí, procházejících se po téhle chudinské čtvrti. Je mi jasné, že momentálně vypadám jako exot. Všichni jsou tu chudí, žebrají a jsou špinaví. Oproti nim je týpek v černém koženém oblečení s dlouhým, černým pláštěm jako pěst na oko. Tiše vykročím a přejdu přes silnici bez jediného rozhlédnutí. Beztak po ní kráčí pouze osel s obrovskými vaky na zádech.
Dorazím k chodníku a vejdu do protějšího krámku. Prodavač na mě pohlédne se znatelným strachem v očích a udělá několik kroků vzad. Jak je vidět, nejsou zde zvyklí na osoby, které mají vzhled jako teď právě já. Ale co mě je po nich. Nezajímají mě. Při mé práci nesmím nic cítit. Žádné city, žádné pocity. Žádný soucit ani slitování. Žádné přemýšlení nad tím, co dělám, či co musím udělat. Pokud projevím jen náznak něčeho z toho… pak jsem skončil!
Přistoupím k prodejnímu pultu a opřu se o něj dlaněmi. "Mám tu balíček" je jediné, co řeknu a muž ustrašeně kývne. Sáhne pod pult a roztřesenýma rukama mi podává oranžovou obálku. Vezmu si ji a bez pozdravu obchod opustím. Nasednu na černou motorku, nasadím si helmu a nastartuji. Okolím se ozve rachot motoru. Následně prolétnu ulicí nezadržitelnou rychlostí.
Vyjdu ze sprchy s ručníkem kolem pasu. V obýváku se usadím na zem k nízkému stolku, na kterém už na mě čeká večeře. Můj žaludek se hladově ozve. Chytnu se za břicho a sáhnu pro hůlky. Když mám přibližně půlku jídla v sobě, vzpomenu si na obálku. Vstanu tedy od stolu a vezmu ji do ruky. Usadím se znovu ke stolu a chvilku si obálku tiše prohlížím, než ji roztrhnu. Není na ní nic. Jméno adresáta, ani odesílatele. Není na ní adresa a vlastně ani žádná poštovní známka.
Naberu mezi hůlky další porci ze své misky a hltavě se do ní zakousnu. Mám hlad. Šílený hlad. Cesta sem do téhle pustiny a Bohem zapomenutého města, mi trvala skoro tři dny. Po celou dobu jsem nic nejedl. A bez jídla… není práce! Roztrhnu obálku a před sebe na zem vysypu několik úhledně složených listů sněhově bílého papíru. Trochu se v nich přehrabuju, než najdu ten nejdůležitější - list s údaji mé další oběti.
Ano, pochopili jste správně. Jsem nájemný vrah. Člověk bez citů a bez slitování. Monstrum, jak by někdo řekl. Ale mě je to jedno. Když jsem zabil poprvé, byla to nehoda. Nebo spíš impuls. Nechtěl jsem tu ženu zabít, ale… naštvala mě a já se neudržel! Pak už se to se mnou vezlo. Velmi brzy jsem přestal vnímat. Zatlačil jsem všechny své emoce do nejtemnějšího kouta svého podvědomí a uzamkl je na dva západy! Od té doby pracuji jako placený zabiják. A jsem v tom zatraceně dobrý! Mou další obětí bude mladý kluk. Vlastně… vlastně je to ještě skoro dítě, jak tak pozoruju jeho datum narození!! Ale co, je mi to jedno. Co je mi po něm? Hm, je zvláštní, koho všeho chtějí lidé sprovodit ze světa. Normálně by mě zajímalo, co tenhle mladíček provedl, že za to musí zaplatit životem, ale… co je mi do něho!
Usrknu si ze šálku horké kávy a opět si do úst napěchuji nové sousto. Aspoň, že vařit tu umí dobře. Zahodím list stranou a dál se věnuji už jen jídlu. Takže Hamao, jo? Hm, máš týden na to, abys oslavil své narozeniny… dalších už se nedožiješ!
Je ráno. Opět další nudný den. Další den, který strávím prací… tedy, pokud se to dá vůbec nazvat prací. Kouknu z okna, zkontroluji situaci na ulici a navléknu si oblečení, které jsem si včera obstaral. Je to takový místní styl, ale nějak splynout s davem musím. A má kožená bunda, motorka a těžké boty do tohohle města jaksi nezapadají. Rozhlédnu se po místnosti, zda jsem náhodou nenechal něco podezřelého neukryté a pak opustím skromný byteček, který jsem si pronajal.
Procházím ulicí a nenápadně si prohlížím okolí. Zkoumám situaci i zalidněnost zdejších ulic. Nakonec zahnu do úzké, nepříliš vonící uličky a hodlám jí projít, když mě zaujme čísi hlas.
"Nechoď tam" ozve se kousek ode mě a já pomalu otočím hlavu za hlasem. Postavě, ukryté ve stínu, není vidět do tváře, přesto necítím ani trošičku strachu. Pokleknu kousek od něho a nespouštím z něho pohled. "Pročpak ne?" zeptám se a mírně nakloním hlavu do strany. Chlapec se předkloní a já spatřím slabý pruh světla, který ozáří jen jeho oči. Jen malý pruh, ale přesto mě barva jeho očí zaujme. Je tak tmavá a vůbec… jeho oči jsou krásné. Veliké, ale plné strachu… přesto velmi krásné.
"Není to tam bezpečné" zašeptá mladík a opět se ukryje ve stínu. Neubráním se úsměvu.
"Nejsi trochu mladý na to, aby ses tedy potuloval na takovém místě?" rýpnu si do něho, když v tom mě překvapí jeho prudký výpad.
Chlapec vystřelí ze svého místa a prudce mě povalí na zem. Nečekám to, tudíž jsem zaskočený. Navíc… tvrdý náraz do zad mi částečně vyrazí dech, takže se mi trochu motá hlava. Mladíček se nade mnou skloní. Jeho tvář je jen pár centimetrů od té mé. Jeho drobné ruce mě pevně svírají za límec mého trika. V očích má zvláštní žár.
"Jsi na mém území. Když říkám, že tam nemáš chodit, tak se otoč a vrať se, odkud jsi přišel. Slyšíš?" zasyčí mi do tváře a pak mě pustí. Opět se usadí na své místo, z něhož tak nekontrolovatelně vyběhl a já tak přijdu o možnost vidět mu do očí.
Po pár sekundách se pomalu zvednu, ale rozhodně nemám v úmyslu odejít. Naopak. Opět se usadím na bobek před neznámého chlapce a na rtech mi pohrává jemný úsměv.
"Copak tě tak rozčílilo? Jen jsem se zeptal" řeknu škodolibě.
"Tohle je moje ulice. A nikdo nemá právo mi narušit moje území!" zasyčí skrz pevně za ťaté zuby. "Nikdo a ty už vůbec ne!" dodá a opět se předkloní tak, že mu slunce ozáří oči.
"Já? Proč ne já? Vždyť mě neznáš a já neznám tebe" řeknu a chlapec si povzdychne.
"A záleží na tom? Odejdi a nech mě být!" zavrčí a čím víc se zlobí, tím víc mě láká. Usměji se.
"Ne" řeknu a zavrtím hlavou. Mladíček si povzdychne. "Proč nemůžeš prostě odejít?" zeptá se a prudce proti mě opět vyrazí ze stínu. Je špinavý a dobře zrovna taky nevoní. Přesto se mi líbí. Má zvláštní kouzlo, které mě z neznámých důvodů přitahuje.
"Fajn. Když tak moc chceš, tak odejdu, ale mám jednu podmínku" nepřestávám se usmívat. Chlapec protočí panenkama a povzdychne si. "Jakou?" zahuhlá nepříliš nadšeně.
"Řekni mi své jméno!" řeknu a očima ho propaluji skrz na skrz. Opět protočí oči. "Jen tvé jméno a já půjdu" dodám, když se k ničemu nemá.

"Tak dobra" rezignuje nakonec a obdaruje mě naštvaným pohledem. "Jsem Mao" řekne a pak se opět usadí na své místo. "A teď už konečně vypadni!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katia | Web | 26. srpna 2013 v 20:18 | Reagovat

:C Chi další díl.. já chci další díl!! Tohle je tak dokonalý!! A Teď se jdu sakra znovu podívat na Takumi Kun!! :DD

2 Hatachi | 26. srpna 2013 v 20:23 | Reagovat

Muhíííí...to bylo skvělý...vážně úžasný...strašně moc se mi to líbí.
Mam moc ráda Maa a Daiho. Oni jsou skvělý. A ten cover je moc krásný, je takový jednoduchý, prostě dokonalý.
Tak Dai je nájemný vrah a Mao je dítko ulice...že by láska na první pohled? Ale Dai jako zabiják si přeci city nemůže dovolit...ale když Mao je tak sladký, že se Daiovi nedivím...do něj by se zamiloval každý...
Moc se těšim na druhý díl :-)

3 ArisaSakiko | Web | 26. srpna 2013 v 21:27 | Reagovat

Chcem ďalší diel!! Prosím! :33

4 Karin_Kim55 | Web | 27. srpna 2013 v 1:00 | Reagovat

Wááá~~~!!! Takumi-kun Series!! Miluju!! Takumiho miluju!! Giiho miluju!! Maa-chan miluju!! Daisukeho-kun miluju!! ti dva jsou spolu naprosto k sežrání!! *doslova! nejraději by si je dala na zlatém podnose!*
a ten cover! *o* tak sladký a jednoduchý a.. a.. já nemám slov.... v.v
okay... k povídce...... v.v
.
.
Nya~~~!!! to je úžasný!!! *-* ale krátký... T_T Takum...!!! (pardon... zvyk.. ^^") Mao je nám nějaký malý drzounek.... 3:D ty já ráda.. *Evil Smile* 3:D
Wáá~~~!! Daisuke se nám ZABOUCHL!!!! :D:D:D
Hm... pozná Daisuke Maa, když se představil "Mao" a né "Hamao"? o.O x33
Omono!! při té představě Daisukeho v černém, koženém oblečení..... začínám omdlívat.... x_X *nosebleed* ........ *died* x_X
*píše její mrtvola*
nehorázně se těšííím na další část.. *w*

5 Romanka | E-mail | 27. srpna 2013 v 13:24 | Reagovat

Jééé já mám takovou radost, že někdo na ně píše, že ti nejspíš postavím sochu a to pořádně velkou. Jak já je zbožňuju Hamao je moje japonská láska <3. Tak jako zajímavej příběh, jsem zvědavá jak to bude pokračovat, takže honem, honem s dalším dílem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama